Ve čtvrtek 15. června vycestovala Základní škola Krahulčí se svými žáky do minulosti. Při stěhování národů přicestovali do Kostelního Vydří na horu Říp se svým praotcem Čechem a jeho bratrem Lechem. Nejprve jsme prozkoumali okolí, při štafetě si Čechové i Lechové nanosili stavební materiál a pustili se pod horou do stavění svého obydlí. Za každou činnost mohli získat část mapy (puzzle). Velice rychle zjistili, že se nehodnotí pouze rychlost, výkon, ale i soudržnost, jednota, spolupráce. Po občerstvení se pustili do malování svých vlajek. Nejen, že si museli postavit obydlí, také potřebovali zúrodnit půdu. Metr čtvereční nebyla pro každého hračka, ale s vypětím sil a pomoci svých bratrů se to podařilo. Při zúrodňování půdy našli zlaté kamení, proto byl přivolán Horymír a štafetou se skákalo do dálky. Další potřebou pro obživu byl luk a šíp. Důležité bylo, aby byl funkční, protože se v okolí vyskytovalo velké divoké prase a pouze Bivoj s funkčním lukem ho přemůže. Po věštění Libuše zjišťovali, co tak důležitého potřebuje kníže pro spravedlivé vládnutí. Taktika některých byla vynikající. Po dalším občerstvení byla střelba na kance. Po ulovení kance – večeře, už k nám ale mířil se svým koněm Přemysl. Čechové i Lechové se projeli na koních z Malého Pěčína. Stihli jsme opéct buřty, a když začalo pršet, aspoň jsme si mohli zazpívat písničky. Někteří totiž ještě během malých chvilek stihli složit hymnu. Po dešti jsme si mohli připomenout Kosmase, který sepisoval pověsti, a vydali se ho zachránit nalezeným zlatem už za stmívání.

Další den jsme poznávali bylinky s Libušinou sestrou Kazi. Bylinky museli najít a samozřejmě pojmenovat. A nezapomněli jsme ani na šifru ukrytou v lesíku, která nás poslala za další sestrou Tetou. Teta rozdala kouzelná semínka, která si zasadili do květináčku. Po obědě nás čekala vodní štafeta s balónky na zalití semínka. Tak uvidíme, jestli nám někdo v září řekne, jak semínko roste. Jelikož mnozí z nás zjistili, že v 6. století to lidé neměli jednoduché, odpoledne jsme se vraceli do současnosti. I to bylo pro některé náročné, protože na zastávce v Mrákotíně nás zastihla krátká bouřka i s malými krupkami. Ale vše jsme zvládli a dojeli i do Krahulčí.

Jana Prokopová