Etické dílny
Jak se stát dobrým kamarádem bylo zadání dvou hodin ve středu 15. ledna. Přijela za námi do školy velice milá paní Iva, která se s žáky nejprve seznámila. Na plakát si napsali, jaké vlastnosti by opravdový kamarád měl mít.
Paní Iva jim pustila animované video se zvířátky, kdy pochopili, že jedince může zachránit skupina, neboli tým. Pak se podívali ještě na video, kde děti a mladiství skákali společně velmi talentovaně přes větší švihadlo. Žáci zjistili, že je to parta, která má společný koníček, talent, ale všichni tam byli různí. Odlišovali se účesem, postavou, pletí, výškou.
Následně si žáci zahráli škatulata, kdy si měnili místo, tím zjistili i jiný pohled na třídu, zjistili i společné zájmy. U komiksu si připomněli, aby vždy mluvili k sobě hezky. Protože každé sprosté slovo vyvolá další sprostá slova. Paní Iva ta slova přirovnala ke špíně, smradu jako ke špíně z bot, které si také nechceme nosit do třídy nebo domů.
Dva žáci si pak zahráli scénku z komiksu, jak by to mohlo být lepší a jinak. Připomněli si, že není hezké se vymlouvat a dát přednost počítači před kamarádem. Počítač se nás nikdy nezastane. Ke konci hodiny se rozdělili do skupinek a dostali šifru. Jeden žák zapisoval, druhý hledal v klíči. Vyšlo jim: “nemilujte slovy ale opravdovými činy“.
Po malé přestávce měli žáci aktivitu s kelímky. Dostali 30 očíslovaných kelímků, které museli po řadě narovnat. Někteří měli v ruce tři kelímky. Museli se mezi sebou domluvit, jak budou postupovat, aby měli co nejrychlejší čas. Při hodnocení aktivity zjistili, že byli rychlí, protože se domluvili, dodržovali pravidla, proto nevznikl zmatek. V druhém pokusu dostali jen 22 kelímků a začali se povzbuzovat. Opět v hodnocení zjistili, že se cítili při úkolu mnohem lépe při povzbuzování ostatních.
Na odpočinek si pustili krátké video o svačině. Jeden žák neměl svačinu, spolužáci si toho všimli a „konali“. Rozdělili se. Proto je potřeba všímat si druhých. V další aktivitě si zahráli na agenta. Na ohraničeném území si všímali spolužáků, po zaznění zvonku zůstali stát a zavřeli oči. Paní Iva dávala otázky k hledání dotyčného spolužáka, kde je, kdo má růžové tričko…. Na konci aktivity opět hodnotili své pocity, zda to bylo příjemné, když spolužáci o mně vědí.
Ke konci programu vyprávěla příběh a Hugovi a Albertovi, kdy jeden kamarád zazmatkoval a zachoval se špatně. Připomněli si, že se to může stát, ale je důležité se omluvit.
Na konci vše paní Iva shrnula a žáci dostali poslední úkol. Na lístečky měli napsat, co by chtěli na sobě změnit.
Musím uznat, že mě žáci při jakékoli aktivitě příjemně potěšili zvláště v komunikaci. Paní Ivě se u nás ve škole líbilo, že tu u nás je moc příjemná atmosféra, což mě také potěšilo. Kéž i my bychom dávali dětem stále dobrý příklad nejen při společné komunikaci.
Jana Prokopová
